Díky technologiím proměnlivého dávkování (DGPS, rozmetadla/postřikovače s proměnlivým dávkováním) je technicky možné dodávat do půdy příslušné množství živin na základě proměnlivosti obsahu živin a úrodnosti půdy na různých místech pozemků. Některé společnosti poskytující služby zemědělcům již nabízejí mapování aplikace živin pro proměnlivé dávkování hnojiv. Teoreticky by mělo přesnější využívání stávajících diagnostických nástrojů a doporučených postupů vést k vyšší efektivnosti využití živin a k vyšším výnosům. V literatuře však najdeme jen omezené množství záznamů potvrzujících výhody tohoto místně specifického přístupu.

Tato skutečnost má tři důvody.

1. Přesnost metod pozemkově specifických výživových doporučení nebyla dosud pro tyto účely dostatečně prokázána. Současná metodologie pro pozemkově specifická doporučení hnojení musí být proto stanovena jako výchozí bod. Hodnotu těchto doporučení pro potřeby řízení podle tohoto přístupu je třeba znovu prostudovat a zhodnotit.

2. V mnoha případech není lokalizace míst odebírání vzorků dostatečně přesná a určitá prostorová proměnlivost vlastností (např. Nmin) je způsobena pouze dočasnými změnami. Geostatistické analýzy se používají pro rozlišení mezi přirozenou, náhodnou proměnlivostí, a prostorovou proměnlivostí vlastností půdy a rostlin. Pouze prostorová proměnlivost (v průměru přibližně 50 procent celkové proměnlivosti) může být ovlivňována metodou proměnlivé míry hnojení. Navíc lze z této analýzy odvodit maximální interval odběru vzorků. Aby bylo možné interpolací vytvořit přiměřeně podrobné mapy, je třeba volit vzdálenosti od 30 do 100 m. Avšak i když jsou k dispozici vysoce kvalitní půdní mapy, zejména pro fosfor a draslík, lze obsah přístupných živin v půdě na daném místě odhadovat pouze s ohledem na další půdní vlastnosti (např. strukturu, obsah organických látek). Alternativou k odběru vzorků a interpolaci je technika sledování pomocí senzorů, neboť vzdálenost mezi vzorkovacími body je zanedbatelná, takže vlastnosti daného pozemku mohou být stanoveny bez mezer, jako například při mapování výnosu.

3. Optimální množství živin k dodání je již obsaženo v plošném rozpětí reakčních křivek a v rámci tohoto rozpětí jsou změny výnosů malé a obtížně prokazatelné.

S ohledem na výše uvedená omezení, byl při polních pokusech s adekvátní frekvencí odběru vzorků zjištěn na dvou lokalitách v období 3 let, díky metodě proměnlivého dávkování, 3,3% vzrůst výnosů a o 12 % vyšší účinnost použití dusíku (N).
I přesto, omezení způsobená prostorovou lokalizací při použití těchto metod volají po vývoji nových technologií sledování půdy a rostlin pomocí senzorů. Údaje z těchto senzorů je třeba kalibrovat z hlediska optimální dodávky živin. Modelování procesů systému půda-rostliny za použití údajů získaných z půdních senzorů jako vstupních parametrů a sledování výnosu za účelem ověřování a kalibrace nových diagnostických nástrojů je náročný výzkumný cíl, který má poskytnout řešení pro efektivnější využití hnojiv v zemědělských systémech budoucnosti.