Abstrakt
Doplnění hnojiva s obsahem minerální S do kejdy se projevilo ve velkém zvýšení výnosu zrna a celkového příjmu S. To naznačuje nedostatek síry v rostlinách, k němuž bez aplikace minerální S dochází. Oproti minerální S neměla aplikace kejdy v objemu 0,25 a 0,5 kg kejdy na kořenáč, což odpovídá 25 a 50 tunám kejdy/ha, na výnos semen žádný účinek. Celkový příjem S byl významně ovlivněn pouze při ošetření bez aplikace minerálního hnojiva s obsahem síry.

Úvod
Obvykle se studie o obsahu síry ve chlévské mrvě a kejdě zaměřovaly na analýzu celkového obsahu S a složení frakcí síry. Šetření týkající se dostupnosti S pro rostliny byla prováděna pouze v Dánsku (Erikson a kol., 1995). Z těchto výsledků vychází i doporučení úředních poradních orgánů v této zemi ve vztahu k hnojení sírou. Z dánských výsledků vyplývá, že v průběhu roku může rostlina aplikací kejdy skotu a prasat získat nejvýše 10% z jejich celkového obsahu síry.

Následující zpráva je založena především na výsledcích dánských pokusů.

Obsah síry:
Celkový obsah S se liší od 150 do 700 mg S/kg kejdy v kejdě skotu a od 300 do 700 mg S/kg v kejdě prasat. Odchylky v celkovém obsahu síry závisí především na různých suchých částicích obsažených v těchto hnojivech. U trvale suchých součástí (kejda skotu 9%, kejda prasat 7%) je průměrný obsah S přibližně 500 mg/kg, respektive 0,5 kg/m3.Poměr N:S se liší od 7 do 17 (průměr je přibližně 10) u kejdy skotu a 13 až 26 (průměr je přibližně 17) u kejdy prasat (Erikson a kol., 1995). Podobné poměry N:S byly prokázány studií Watsona a Stevense (1986) (kdy pro kejdu skotu byla uváděna hodnota 10 a pro kejdu prasat 14). Důvody různých poměrů N:S u obou typů kejdy mohou spočívat ve složení krmiva, trávícím metabolismu a míře plynných ztrát během skladování.

Formy síry:
Erikson a kol. (1995) rozdělil v experimentu celkový obsah síry do tří různých frakcí S: síran S, sirník S a C-vázaná S (C-S). Frakce síranu S obsahují směs anorganické a organické síry. Je jistě nevýhodou, že další rozdělování na anorganický síran a organický síranový ester (C-O-S) nebylo v experimentu uskutečnitelné, protože anorganické sírany jsou formy síry, které jsou pro rostliny dostupné. Složení síry u některých typů kejdy skotu a kejdy prasat jsou uvedeny v Tabulce 1.

Tab. 1.: Frakce síry v příkladech kejdy skotu a kejdy prasat (Erikson a kol., 1995)

Typ hnojiva	Sírany	Sirníky1)	Vázané na C
	% podíl frakce
Prasata 1	23	37	40
Prasata 2	28	39	33
Prasata 3a2)	10	64	26
Prasata 3b2)	24	30	46
Skot 1	16	44	40
Skot 2	10	46	44
Skot 3a2)	7	43	50
Skot 3b2)	19	21	60

1) organické a anorganické sírany
2) a=čerstvá kejda, b=stará, skladovaná kejda

Složení síry v kejdách uvedené v tabulce 1. je možné zvažovat pouze jako příklad, neboť se různé frakce síry mohou lišit v širším intervalu. Tato variabilita závisí např. na živočišných druzích, složení krmiva a výrobním systému. Ve většině případů však existuje více než 50% celkového obsahu síry ve formě síranů a síry vázané na C. Složení síry je ovlivňováno především dobou skladování.
Severin (1995) zjistil celkový obsah S v kejdě skotu a kejdě prasat pohybující se v intervalu od 400 do 700 mg S/kg kejdy (9% suchých částic ve kejdě skotu a 7% v kejdě prasat). Analyzoval 40 příkladů kejdy skotu a kejdy prasat pocházející ze severního Německa. Minimální obsah organicky vázané síry (včetně organických síranů) byl cca 75%.

Změny během skladování:
Výsledky dánských pokusů naznačují klesající obsah síranové formy S v kejdě skotu a kejdě prasat během skladování od ledna do listopadu. Na konci stejné doby se zvýšil obsah sirníkové formy S a S vázané na C. Během skladování nedošlo k žádným měřitelným úbytkům S . Celkový obsah S byl od února do listopadu relativně konstantní.

Zvyšující se obsah sirníkové S naznačuje, že skladovací podmínky byly anaerobní a že je možný vývoj sirníků obsahujících těkavé sloučeniny. Zvyšující se obsah síry vázané na C může také zvyšovat možnost těkání S. Z kejdy mohou unikat plynné sloučeniny S, např. pyrosiřičitan (disulfid) uhličitý (CS₂), karbonylsulfid (COS), dimethylsulfid (CH ₃SCH₃), dimetyldisulfid (CH₃SSCH₃), methyl merkaptan (CH₃SH) a sirovodík (H₂S) (Branwart a Bremmer, 1975). Ačkoli během skladování nedošlo k žádnému výraznému úbytku S, může dojít ke ztrátám S během zpracování a rozmetávání kejdy. Pederson (1995) odhaduje míru úbytku těkavé S ve výši 15-20% z celkového obsahu S (nejsou informace týkající se technologie aplikace).

Dostupnost síry z kejdy pro rostliny:
Závěry Eriksona a kol. (1995), týkající se nízké dostupnosti síry obsažené v kejdě pro rostliny, je založeno na pokusech prováděných laboratorně s řepkou olejnou. Tři úrovně aplikace kejdy byly kombinovány se dvěma úrovněmi aplikace minerálního hnojiva s osahem S: 0; 0,25 a 0,5 kg kejdy na kořenáč a 0 a 0,5 g S (ve formě sádrovce) na kořenáč. Minerální hnojivo s obsahem S a kejda byly vmíchány do písčité půdy a naplněny do 31 l kořenáčů. Rozdíly vzniklé doplněním jiných makro-živin byly vyrovnány přidáním minerálního hnojiva. Dodání minerálního hnojiva s obsahem síry do kejdy má za následek značné zvýšení výnosu zrna a celkového příjmu S. To naznačuje nedostatek síry v rostlinách bez aplikace minerální síry.